Obec Rejta

Obec Rejta – Historie

Roku 1613 prodal Jan Jiří ze Švamberka svinenským sousedům pozemky na Rejtech zvané „Kravovský“. Nacházely se v místech ohraničených Maroušků dvorem, Hrádkem a dnešními Rejty. Dle starého privilegia pozemky užívali až do začátku osmnáctého století, kdy se o ně začala zajímat novohradská vrchnost, která zde chtěla zřídit oboru a bažantnici. Svinenští s tím, ohražovali se právem z roku 1613 a podali stížnost k bechyňskému krajskému úřadu, kam tehdy náleželi. Zde nepořídili, proto se odvolali až k samotnému císaři. Tehdejší držitel novohradského panství Karel Kajetán Buquoy po dlouhých tahanicích spor se svinenskou obcí prohrál. Byl to jeden z mála sporů mezi obcí a vrchností, jež vyhrál na tehdejší poměry velice troufalý prostý lid.
Ve starých záznamech se o těchto pozemcích hovoří jako o rejtech. Jungmanův česko-německý slovník vysvětluje výraz reyth jako vykácený lesní pozemek, po zatravnění využívaný jako pastvina. Z toho bychom mohli odvodit dnešní název osady, která se osamostatnila po 2. světové válce. Dříve se těmto samotám náležejícím k Trhovým Svinům říkávalo Jednoty. Protože se zde nachází velice kvalitní žula, byly zde za první republiky čtyři kamenolomy (okresní, obecní, Kudlatů a Walterů). V roce 1948 zůstal jeden lom, jemuž se odedávna říkalo Šibeniční vrch. Další lom byl otevřen v roce 1954. O tom, že by se ve středověku u Trhových Svinů popravovalo nejsou žádné údaje, ale při zakládání lomu v roce 1903 bylo na místě nalezeno několik koster. Poblíž silnice na Nové Hrady se nachází památník připomínající události z konce 2. světové války, kdy v květnových dnech místo očekávané svobody zavládl poslední teror ze strany nacistů: „… Během noci na 6. Května od Budějovic ustupovala jezdecká divize SS, útvar v plné bojové síle, který byl radiovým spojením varován, že ve Svinech je silné středisko partyzánů. Poté, co se u Otěvěka ozvaly výstřely proti německé jednotce, zahájili Němci časně ráno útok na Otěvěk a Čeřejov, pochytali ve vesnicích asi 30 chlapců, kteří byli ztlučeni a odvlečeni ke Svinům. Potom vtrhla německá jednotka do Svinů.
Předseda revolučního národního výboru Ladislav Stráský později vyprávěl, jak k němu domů ráno vtrhl německý důstojník doprovázený dvěma esesáky, který ho považoval ze starostu: „Vypálím a vyvraždím tuto vesnici plnou spiklenců a partyzánů, kteří opovažují střílet na nás ze všech stran!.“ …Kolem páté hodiny večer začali esesáci hnát zajatce po silnici na Nové Hrady. Vepředu vedli skupinu asi dvaceti mužů, byli mezi nimi hlavně mladíci z Otěvěka a Čeřejova, které ráno chytili se zbraní a kteří byli vybráni na popravu. Za nimi běželi ostatní, aby viděli jejich smrt. Prvního ze zajatců zastřelili Němci u svinenské pily, potom přicházeli na řadu další. Zajatci byli hnáni až do Žára, mezitím byly malé skupinky zajatců propouštěny. V přední skupině zajatců zbylo nakonec jen deset živých. Za Žárem byli zbývající zajatci propuštěni. Podél silnice zůstalo ležet devět mrtvých těl.
Na západním okraji rozlehlé vesnice se zachoval provozuschopný hamr z 18. století. Hamr má stále původní zařízení.
Kostel na východním okraji osady byl vysvěcen 6. dubna 1896.
Vesnice ztrácí původní zemědělský ráz, který jí dodávalo několik zajímavých usedlostí a novějších chalup, a stává se satelitní osadou Trhových Svinů.
V roce 1980 žilo na Rejtech celkem 270 obyvatel.

Obec Rejta – Současnost

Obec Rejta – Tradice – Masopust na Rejtech

 Masopust na Rejtech jehož kořeny pocházejí z malé, nenápadné, ale známé jihočeské vesničky Doudleby a odtud tedy název Doudlebský masopust. Tento se koná vždy sedmou neděli před nedělí velikonoční, proto je masopust každý rok v jiném termínu a končí popeleční středou.
Na Rejtech můžeme každoročně spatřit průvod, který většinou tvoří: Matka (Masopust), hejtman, dva rychtáři, konšelé (ochrana koledy), tancmajstři, a další koledníci vždy všichni v lichém počtu (7,9,11,13). Dále patří ke koledě moučnej v bílém obleku a židi (střapatý neboli rybníkáři) a další velmi povedené masky.
Hlavním symbolem koledy jsou vysoké klobouky, ozdobené krepovými růžičkami, kterých je 365, jako dnů v roce. Růžičky znázorňují květy našich luk. Klobouky jsou zakončeny pěti výstupky, na každém je přichycena rudá krepová růžička, znázorňující 5 ran Ježíše Krista. Výčnělky jsou obaleny zeleným jalovcem – symbol trnové koruny. Pod obrubou klobouku je přichycena stužka červeno bílo modré barvy symbolizujícími pot a krev Ježíše Krista.
Mládeneckou koledu doprovází několik židů, kteří jsou oblečeni do záplatovaných starých obleků, v ruce nosí lopatku a sekeru znázorňující práci a dřinu venkovského lidu. Židi (rybníkáři) upozorňují na příchod koledy, provádějí různé neplechy, jako plácají přihlížející po zádech, „kradou“ hospodyním pečeni, koblihy a jiné dobroty, přichystané pro návštěvy, odnášejí různá domácí náčiní a drobné zvířectvo. Koledu také doprovází dechová kapela, která celý den hraje ke kolečku píseň: „Červená růžičko …“ (celý text písně níže) a pokud si hospodář přeje, tak i píseň na přání.
Ráno po obdržení povolení od starosty obce udělají koledníci před hostincem kolečka: „pro ženy co nás našívaly, pro naše muzikanty aby nám po celý den dobře hráli, kolo sami pro sebe, za náš šťastný návrat a kolo do zálohy.“ Pak již následuje putování po vsi. U každého domu udělají koledníci kolečko panu hospodáři s paní hospodyní tohoto počestného stavení a všem rodinným příslušníkům a návštěvám a pozvou je na večer na kolednický věneček. (taneční zábava).
Před mší svatou se koledníci zastaví u kostela, kde se pomodlí Otčenáš, udělají kolečko panu faráři a tiché tuplované kolečko (bez hudby) zesnulým bratrům koledníkům.
Kolečko se provádí tak, že koledníci v kroku poskočném vcházejí do dvora hospodáře v řadě za matkou. Matka si stoupne k hospodáři a uhodí před ním cepem o zem. Koledníci se staví s otočkou do kruhu. Ve chvíli, kdy všichni koledníci stojí v kruhu, dá rychtář hudbě znamení, ta přestane hrát a koledníci začnou zpívat. Hejtman s rychtářem opustí kolo a jdou koledovat k hospodáři se slovy: “Vážený pane hospodáři …“( celý text níže)
Při tomto většinou obdrží nějakou koledu (peníze, koblihy, atd.) a vrací se do kola. Rychtář dá hudbě znamení a ta pokračuje v písni. Hejtman počne vytáčení kola opět krokem poskočným a všichni koledníci se z kruhu vytáčejí a staví se do řady za matku. V případě, že někdo v uplynulém roce ve stavení zemřel, dělá se tzv. „tiché kolo stejným postupem jen bez hudby a zpěvu.

Text písně Červená růžičko …

Koledu doprovází dechová kapela, která celý den hraje ke kolečku tuto píseň:

Červená růžičko
proč se nerozvíjíš,
proč ty k nám Pepíčku
proč ty k nám Pepíčku
proč ty k nám nechodíš.

Já bych k vám rád chodil
ty by si plakala,
červeným šátečkem
s bílým okrajíčkem
oči utírala.

Proč bych já plakala
když mě nic nebolí,
milovali sme se
milovali sme se
jako dva holubi.

Jako dva holubi
jako dvě hrdličky,
dávali sme sobě
dávali sme sobě
falešné hubičky.

Falešné hubičky
falešná láska tvá,
nebudu ti věřit
nebudu ti věřit
až bude ohláška.

Až bude ohláška
na té naší faře,
tenkrát budu říkat
tenkrát budu říkat
tvému bratru švagře.

Tvému bratru švagře
matce paní mámo,
budu jí líbávat
budu jí líbávat
ruce každý ráno.

Ruce každý ráno
nohy každý večer,
aby si věděla
holka roztomilá
že sem tě taky chtěl.

Text – Vážený pane hospodáři

Hejtman s rychtářem opouštějí kolo a jdou koledovat k hospodáři s těmito slovy:

„Vážený pane hospodáři a ctěná paní hospodyně,
přichází k vám veselí koledníci a prosí o štědrou koledu.
O věrtel ovsa, věrtel ječmene aby se nám skákalo vesele,
o kousek špeku aby nám to přišlo k šmaku,
a proto sáhněte do kapsy zhluboka,
aby vás nebolela ruka do dne a do roka.
Za všechny svý kamarády ručím,
jenom za ty umazaný ne,
co si vezmou to maji,
co dostanou přes hubu to si nechaji.
Vážený pane hospodáři a ctěná paní hospodyně,
děkujeme vám za štědrou koledu a
zveme vás dnes večer na kolednický věneček“

Co je to masopust?

   Masopust je třítýdenní svátek, který v minulosti začínal svátkem Tří králů a končil Popeleční středou. Toto období předcházelo čtyřicetidennímu postnímu období před Velikonocemi, kdy se má upustit od požívání masa. Proto byl masopust oficiálně považován za svátek jídla. Jediným a hlavním účelem bylo se dosyta najíst.

Historie masopustu

   O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidi to však nijak neodradilo od záminky k bujarým oslavám. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.
Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný „tučný čtvrtek“ či „tučňák“. Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala o „masopustní neděli“ bohatým obědem a hodováním. Nezbytnou součástí masopustního jídelníčku byly koblihy smažené na másle. Na stole ovšem nemohly chybět klobásy, slanina a pochopitelně pálenka. V pondělí pak probíhaly různé taneční zábavy a v úterý sváteční průvody maškar, hrálo se divadlo a podobně. Odbytím nebo lépe řečeno odtroubením půlnoci však veškerá zábava končila. Začínala Popeleční středa a s ní i předvelikonoční postní období. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.
Popeleční středa se již nesla v přísně postním duchu. Oběd tvořila většinou čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice nebo pečené brambory. Její termín připadá na 40. den před Velikonocemi; do těchto 40 dnů se nepočítávají neděle, proto v praxi připadá Popeleční středa na 46. den před Velikonoční nedělí. Kvůli nepravidelnému výpočtu data Velikonoc se její termín každý rok mění.

Na které dny připadá Popeleční středa:
– 17. 2.  2021
–  2.  3. 2022
– 12. 2. 2023

Mikuláš

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *