10. - 12. 5. 2013 - Hřensko - speleologicko-turistický výlet - komentář

 Pozvánka  Komentář  Fotografie 


Před sestupem do jeskyněTak jsme se vrátili z výletu na sever Čech. Oproti plánu došlo k několika drobným úpravám výletu. Hned první bylo posunutí odjezdu na sobotu ráno. Vyjížděli jsme v šest hodin ráno a do penzionu jsme všichni (9 osob) kolem 11:00 hodin. Po ubytování a převlečení jsme podle pánu sjeli auty na parkoviště k hotelu Belveder, kde jsme auta odstavili, nabalili jsme si potřebný materiál a vyrazili jsme směrem k Loupežnické jeskyni. Všichni jsme sestoupili až ke vstupu do jeskyně. Do jeskyně nešli všichni, čtyři z nás zůstali venku a volný čas využili na prohlídku okolí. Ostatní se navlékli do sedáků a na hlavu si vzali čelovky.
Po překontrolování výstroje jsme sestoupili do vstupní chodby jeskyně. Zde jsme uchystali slaňování a postupně jsme slanili dolů. Jedná se o slanění necelých 20m. Z první části jeskyně jsme se zašli podívat do slepé V jeskynichodby, kde jsme našli 5kovou "kešku". Pro většinu z nás nic důležitého, ale byli mezi námi někteří, kteří dokázali ocenit tento nález. V této části jeskyně jsme si vyzkoušeli, jak vypadá absolutní tma - nádhera. Vrátili jsme se a vysoukali jsme se do další části jeskyně, postupně jsme se dostali až do malé místnůstky, kde jsme našli jeskynní knihu. Jak jsme zjistili ze záznamů, byli jsme druhá skupina, která navštívila tento den jeskyni. Vyplnili jsme anketu a pokračovali jsme dále. Následovalo slanění do nejnižší části jeskyně, kde jako obvykle byla na zemi kaluž vody. Odtud jsme již pouze stoupali vzhůru. Nakonec přišel "oblíbená" prolézačka mezi kameny. Všichni jsme se přes velmi úzké průlezy dostali bez větší úhony. Když jsme vylezli na denní světlo, chybělo nám již jen vylézt na přibližně 8 metrů vysokou skálu. Poté jsme se vrátili ke vstupu, kde jsme si sundali sedáky a čelovky a vyrazili jsme k autům, kde nás již čekal zbytek výpravy.
Pohoda v jeskyniCestou na pozdní oběd jsme se zastavili v penzionu, kde jsme se převlékli a trochu umyli. Jako vždy jsme zajeli na oběd do myslivecké restaurace U Lexů v obci Kámen. Jako vždy nezklamali. Jídlo na jedničku, velké porce, nádhera. Po obědě jsme se opět vydali na parkoviště k hotelu Belveder, ale tentokrát jsme se od zaparkovaných aut vydali na druhou stranu - směrem k Labi. Šli jsme Knížecí cestou, která je lemována perfektně opracovanými kameny a místy je zachované dláždění v celé šířce cesty. V plánu jsme měli využít přívoz a dostat se přes Labe do Dolního Žlebu. V nižší části Knížecí cesty jsme ale skrz stromy uviděli nepřirozeně připoutaný prám, který měl převážet lidi a auta mezi levým a pravým břehem Labe. Sešli jsme až k Labi, ale bylo nám jasné, že dál nemůžeme. Jak jsme později zjistili, jedno lano přívozu se utrhlo, a tudíž nejezdil. Byla to škoda, protože z druhé strany jsou nádherné výhledy na pískovcové skály Labské stráně. Mysleli jsme si, že se alespoň pokocháme čilou lodní dopravou na Labi, ale pravděpodobně z důvodu vyššího stavu se neobjevila ani jedna loď. Vyrazili jsme zpět. Cesta k autům vede do kopce, takže jsme se docela hezky zahřáli a Na Pravčické bránědostali jsme chuť na jedno pivko, proto jsme jeli do penzionu, kde jsme nechali auta a vrátili se kousek zpět do místní hospůdky. Večer jsme si zahráli karty a chvíli před půlnocí jsme hupli do postelí.
Neděle začala malým časovým skluzem. Místo odjezdu v 9 hodin jsme odjížděli v 10. Vyrazili jsme do Hřenska, kde jsme zaparkovali auta a pěšky jsme vyrazili pěšky po trase Hřensko - Tři prameny - Pravčická brána - Mezní louka - Soutěsky - Hřensko. Vyrazili jsme směrem na Tři prameny, počasí bylo akorát tak na turistiku. Když vysvitlo sluníčko, sundávali jsme bundy a bylo docela teplo, když zašlo za marky, bundy se hodily. Na Pravčické bráně jsme si prohlédli vše z horní vyhlídky a chvíli jsme poseděli a posvačili pod obloukem Pravčické brány. Čas kvapil a tak jsme se museli vydat na další cestu. Čekal nás sestup na křižovatku turistických cest pod Pravčickou bránu a odtud jsme šli skoro po vrstevnici necelou hodinu směrem na Mezní louku. Po necelé hodince se cesta začala svažovat a to byl neklamný důkaz toho, že jsme se již přiblížili k Mezní louce. V Mezní louce jsme navštívili nové infocentrum, kde jsme se nesetkali zrovna s přívětivou obsluhou. Dále jsme chtěli pokračovat po modré turistické Nádheraznačce a dále po žluté do Divoké soutěsky. Překvapila nás informace, že Divoká soutěska je uzavřena. Rozhodli jsme se tedy vydat se přes Meznou přímo do Edmuntovy (Tiché) soutěsky. Nebe se ale nepříjemně zatáhlo černými mraky a tak jsme se rozhodli výlet ukončit na Mezní louce. Dřívějším ukončením výletu jsme získali čas, který jsme se rozhodli věnovat dobrému jídlu a opět jsme navštívili mysliveckou restauraci U Lexů v obci Kámen, kde jsme si dali vydatnou večeři a vyrazili jsme cestou domů. Doma jsme byli chvíli po desáté večer.
Na závěr malé shrnutí. Celkově to byl opět skvělý výlet, na který budou obzvláště ti, kteří byli v jeskyni, dlouho vzpomínat. Podle místních jsme si nemohli vybrat lepší počasí. "Takové počasí jsme tu již dlouho neměli", říkala paní, u které jsme bydleli. Ne že bychom si neužili nějaké té kapky deště, ale vždy se jednalo o pár kapek a za pár minut bylo po všem. Je pravda, že ne vše se povedlo (nefunkční přívoz do Dolního Žlebu, zavřená Divoká soutěska a konečně i ukončení nedělního výletu dříve než jsme plánovali). Všichni jsme si výlet užili a slíbili jsme si, že se do této části Čech opět vrátíme, protože je zde hodně zajímavostí, které bychom chtěli vidět.